Nebudu z amerických serverů překRádat „9 tipů, které vám pomohou ve světě úspěšných“, ale raději vám nabídnu osobní zážitky z Česka. Nevěřili byste, kolik pracovních návyků jsem si ověřil při prodlouženém víkendu na lyžích.

Pokud by vám snímek připomínal ten z Instagramu, zapřu to jako retuš pro klienta.

LEKCE 1: Buďte odhodlaní, i kdyby se kopce zelenaly

Zima 2016 byla krutě globální. Sníh padal spíš po americku. Naráz. Mizel úplně stejně. V zájmu spokojeného zákazníka udržovali vlekaři technický sníh na zelených pláních za pomocí děl a rolby do roztrhání pásů. Byznys je byznys. Pokud jste nedělali příliš velké obloučky, tak jste si i zalyžovali a měli z toho zážitek jako z návštěvy umělého svahu v Dubaji.

LEKCE 2: Stanovte si pevné ceny

O půl třetí a pět minut neexistovalo, aby nám prodali jednu hodinu za nižší obnos. Kupte si půl dne, nebo čekejte na poslední hodinu do zavíračky od tří.

LEKCE 3: Atraktivní služby v ceně

Protože parkoviště je v místě kde nic tu nic, kde kromě aut s rakvemi parkují jen auta bez rakví, PROTOŽE RAKVE NESNÁŠÍM, hodinovou sazbu pro Pražáky jako nad Václavákem najdete schovanou do ceny za vlek.

Drzý vodoznak na cizím díle mě inspiroval k užití ilustračky s uvedením oficiálního zdroje, námi oblíbeného Top Gearu.

LEKCE 4: Vytvořte zájem

Ukažte frontu u pokladny (předobjednávky) a frontu u vleku (dodací lhůty).

LEKCE 5: Uzavřený ekosystém jako od Apple

Když už jste si nakoupili ponožky, termoprádlo, kalhoty, bundu, rukavice, šálu, čepici, hůlky, lyže, boty, naházeli to do auta, dojeli ke kopci, zaparkovali, vydali všechny síly při oblékání, zaplatili lanovku, skřípli si prsty do přezek, vystáli frontu, vymrzli na sedátku, byli za 5 minut dole, zopakovali poslední tři kroky, kolikrát lze, poté zopakovali prvních deset kroků v obráceném pořadí, … všimněte si, že vzdát to na parkovišti se už prostě nedá.

Mnohokrát si řeknete, proč podstupovat tuhle cestu poklidného bojovníka, ze které by Dan Millman udělal 220 stran. Protože to je život. Kolotoče máme rádi už od dětství, akorát jsme na to zapomněli. Byly náš první počin toho, čemu dnes my lenoši říkáme, „výstup z komfortní zóny“.

Neustále se na nás valí hesla o ceně života. Dočítáme se, jak jeden den čítá 86 400 vteřin. Jsme už tak zblblí, že se ptáme, není-li výlet na hory příliš velká ztráta. I takhle dokáží lifehacking moudra zatočit naše hlavy. Osobně nedělám rozdíl v tom, zda čas spotřebovávám v práci pro klienty nebo když ho mám pro sebe. Obojí můžete prožít tak, aby to dávalo smysl a vznikl třeba tento článek.

Nebo video:

Děkuji za váš čas,

Lukáš Fronk