Nebojím se dne, kdy nic nezačnu. Bojím se dne, kdy nic nedokončím. Třeba když cestuji na zbytečnou schůzku. V ten moment cítím, že mi utíká čas. Opak zažívám jedině tehdy, když finalizuji. Tento proces mě obrovsky motivuje. Gaussovu křivku si přímo považuji.

Příklad z praxe

Každým zmáčknutím fotoaparátu si přidávám mikroúkol, který mě oddaluje od vybraného a publikovaného snímku. Dá se říct, že polovina mojí práce je rozdělávání, druhá polovina dokončování. Bez druhé je ta první k ničemu. Jako když musí vzniknout nejdřív nepořádek, aby z něj vznikl řád.

Nemůžu napsat, že nejlepší věci vznikají v časovém presu a už vůbec ne v noci. Jenže nedokončené se nepočítá, a tak se do těch nočních hodin dostávám často. Jedině zkušenost mi dovoluje věci dotáhnout do konce i ve tři ráno, kdy nejsem schopen spojovat příliš komplikované informace. A přesně takhle vznikl tento středeční článek. Množství úkolů mi nedovolilo začít psát dřív. Nastavím si budík na šestou a obrázek pro něj se pokusím vymyslet, až se vyspím. Pokud si čtete tyto řádky, tak jsem to stihl.

Nejhorší, co pro svoji tvůrčí činnost můžete udělat, je zastavit a čekat na inspiraci.

Děkuji za váš čas,

Lukáš Fronk

Nenechte si ujít další článek, sledujte můj Instagram, YouTube, Twitter a Facebook.