Moje hudba 2016

Předem vás upozorňuji, že to nebude žádná intelektuální přehlídka. Za bezpečný považuji střední proud, v němž skáčou jiskry jiných žánrů. A vůbec, kdo to rozřazení vymyslel, nebyl umělec, ale obchodník.

Vlivem událostí bych mohl připomenout hned několik jedinců, kteří svojí originalitou, citem, ale především specifickým projevem posunuli nejenom hranice hudby, ale hlavně tolerance. Z ničeho nic odešli na silvestrovskou párty do nebe. Je to zřejmě spojeno s jejich posláním. To, co tady měli splnit, se jim už podařilo. Přál bych mohykánům veselý život až do dědečků a babiček o holi, ale jejich baterka se, až na výjimky, vybíjí rychleji. Když je nezahubí něco jiného, zahubí se sami. Tímto smutnou kapitolu roku 2016 otáčím a považuji za dostatečně vysvětlené, proč Moje hudba 2016 tyto ikony nezahrnuje.

Ke každé pecce jsem se snažil najít link na YouTube. Možná se budete divit, že jsem napsal středí proud a rozproudím vás hned zkraje tímto hip-hopem. Co hip-hopem. Rapem!

Pokud vám to připomenulo tamtamy na politickou situaci v USA, stále věřím, že Donald Trump je taky jen značka, pro kterou pracuje obrovský aparát lidí s téměř stejnými zájmy, jako jejich druhá strana, a naše obavy budou False Alarm:

A jdeme k divě natolik popálené životem, že její srdce už je tvrdé jako diamant. Lady Gaga mne touto písní překvapila:

Alicia Keys a její Holy War připomíná, že někdy lyric video má šanci být lepší, než videoklip:

Stále nevěříte? Tak zkuste lyric video od The Heydaze:

Pokud vám to zatím nepřipomíná moc ten slibovaný popík, tak vás ani teď nepotěším. Tohle je Pantogram:

Shura je takové milé synth-pop vědro vytažené z hluboké studny 80. let:

Tak jsme si odpočinuli a zase přitvrdíme. A zase jinak, než čekáte. Tohle je killer collab, For U:

Vydýcháme se opět studiovou nahrávkou, protože já Never Be Like You:

Pak jsou písničky, kdy bych raději neviděl videoklip. Kazí moje předchozí očekávání. „Kočku z devadesátek si v osmdesátkovém mercedesu“ představuji jinak. Hlavně by se pro ten refrén neměla narodit až v roce 1990. 🙂

Po úspěšném hitu Roses, Chainsmokers jako by se přestylizovali a vydali Don’t let me down. Je to dáno výrazným projevem hostující zpěvačky. A to samé zopakovali posledním hitem Closer, který vám nabízím, a nenápadně doporučuji všechny tři.

A znovu klip, který mi ale vůbec nesedí k celému super soundu. Dvacetileté herečko-modelko-zpěvačky by prostě neměly zpívat, jak včera byly o mnoho mladší. Přesto, hudba patří mezi Moje.

Tady se mi zdá, že všechno do sebe zapadá, i když v klipu nic smysl nedává. Ideální muzika pro celodenní nastartování.

Jak stačí muzice pár slov? Naprosto. Hlavně když to nevypadá, že ji necháváte čekat On Hold.

Pokračujeme bez komentáře. Tohle už je film na Oscara. Přitom je to jen klip.

Emeli Sandé je takový kostel.

A z kostela rovnou ke hříchu. Tedy jak kdo chce. Jurina De Marco s „fuckboiem rozhodně ztrácet čas nechce“. Touto pozitivní drtičkou na repráky uzavírám hudební super rok 2016 a těším se na muziku 2017!

Lukáš Fronk