V předchozích dnech jsem na síti zmínil, že z kopírování by se měli zpovídat autoři, nikoli interpreti. A také že když bulvární tisk poukazuje na plagiát, nemůže paradoxně krást fotky z Facebooku. Pojďme diskuzi rozvinout.
Dřív jsem si myslel, že zahraniční vzory zobrazujeme proto, abychom si je tady za železnou oponou skrytě dopřáli. Dnes vidím, že se tak děje pro peníze a instantní slávu. Talentové soutěže jsou k napodobování přímo navržené. Věřím tomu, že právně ošetřené. Pozastavuji se pouze nad tím, co baví nás.
Úspěch pořadu „Tvoje tvář má známý hlas“ jen potvrzuje, že oslavujeme víc kopírování než autorství. Možná se pletu a všichni obdivují práci maskérů. Znáte jejich jména?
Přestože tato zábava dala jistě hodně práce a neměli bychom ji hned odsoudit, původní autoři se svojí inovativní hudbou, odvážnými texty, přelomovou choreografií a grandiózní scénou snažili něco sdělit, hájit mír, bojovat za práva menšin. I kdyby se chtěli vypořádat s vlastním osudem dětské hvězdy bičované terorizujícím otcem, neplánovali, že jim někdo z identity vykrájí potravu pro karusel televizní estrády. Nežerme ji jako jednoduché cukry! Bavme se s interprety, uctívejme autory. Nezlehčujme jejich význam slovy: „Když se to někomu nelíbí, tak ať jde jinam.“
Děkuji za váš čas,
Lukáš Fronk
