Vánoční svátky jsou dokonalou příležitostí, kdy můžeme zastavit a zpozornět na ulicích, kde žijeme. Vycházím do nich nejraději tehdy, kdy už většina spí a cestě vládne ticho a klid.
Noc překrývá řadu rozmanitých elementů, objekty dostávají uniformní odstín. Právě tady lidé prožívají radost, bolest, narození a odchod blízkých, vychovávají děti, opijí se až do němoty, nebo dělají vše pro to, aby jejich rodiny držely pohromadě. Méně rušivé prostředí otevírá příliv pokory a tolerance, ale i vděku za to, že lidé zdobí své domy. Ať už jsou jejich díla výtvarná, originální, prostá, sprostě blikající či naopak úsměvně odfláknutá tradičním svícnem o přesném počtu sedmi nebo levněji pěti diod, právě to nádherně ukazuje, jak v každém příbytku vládne jiná dávka lidové tvořivosti, které si v ostatních ročních obdobích nemusíme hned všimnout. A přesto, co vidíte na Vánoce, funguje po celý rok a dokáže prorůstat skrze několik generací, až se to jednoho dne takto objeví za oknem. Nebo neobjeví.
Tedy bez ohledu na to, jak moc něčemu věříme, to něco věří v nás a zřejmě za nás i rozhoduje. Děkuji, že si dáváte tu práci a nepřestáváte nám připomínat tradice.
Hezké svátky,
Lukáš Fronk
