Je pátek. Rád bych se s vámi podělil o to, co se mi tento týden líbilo. Začneme hned tady. Líbí se mi, že už jde o dvacátý díl. Co byste si přáli změnit? Neváhejte se ozvat!
Novinka
Z domova
Zprávy se mi tento týden nelíbily. Považuji si však toho, že právě v úterý, kdy jsem se vydal směr Muzeum, nás bylo v metru víc. Co může být zbabělejšího než atakovat civilisty? Atakovat je nečekaně. Co může být odvážnějšího, než když se civilisté rozhodnou pokračovat v normálním životě?
Takže teď raději něco vtipného.
Spousta cizinců si musí myslet, že máme televizní stanici Prima Smích (Laugh), neboť si tak sama říká. Prima Láf. Přitom vyslovit čisté anglické „Lov“ je tak romantické!
Ze světa
Poslechněte si LOVE z úst budoucího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Prima smích zaručen.
Pecka
V předchozím vydání Za pět dvanáct jsem vám na ten dnešní slíbil povídání o prodejnách s hudbou. Od malička se rád prohrabávám deskami a cédéčky. Už jen proto, jak vypadají. Po obrovských regálech se mi stýská. Naštěstí máme iTunes. Většinu současných hudebních pecek jsem objevil právě tam, jako třeba tu dnešní. Dokument o největší prodejní síti na světě, Tower Records.
Všem posluchačům odkojeným kazetami, deskami a cédéčky jej vřele doporučuji. Kromě jiného se dozvíte, že velký zájem o Thriller Michaela Jacksona tenkrát rapidně zvedl prodeje celého hudebního sortimentu. Jako když Kaufland zlevní pivo, aby dostal nakupující mezi ostatní regály. Jen v mnohem větším měřítku.
Delší čtení
Oproti rozežranému hudebnímu průmyslu, který spadl o několik nul dolů, knižní vydavatelé zažívají obrovský boom. Nakolik jsme se rozečetli jen kvůli fotce na Instagramu, je vedlejší. 🙂 Jo, Nesbo se čte dobře. Každému autorovi přeji, aby se z něj stal King, přímo Steven.
Nesbův Nemesis jsem přežil ve zdraví. Není to příliš zamotané jako třeba Joyland od zmíněného Stephena Kinga. Když už sám autor si musel vizualizovat postavy v prostředí, nestydím se přiznat, že konkrétně tuto knížku jsem prozatím vzdal.
Záběr
Supraphon vydává další nosič. Miluju to slovo. Několik fotografů se během tiskového dne vystřídá, aby mělo interpreta v aktuální podobě na neměnících se schodech. Jednou se tady budeme fotit jako Beatles na přechodu.
Hláška
Lucie Bílá po mnoha náročných rozhovorech s mnoha novináři: „Přines mi vizážistku a zavolej kafe.“